JEEP? vlastně to není jeep, je to ¼ tunový Willys MB 4x4 průzkumný a velitelský vůz G503 , ani to GP neznamená General Purpose, ale G jako Government Number a P jako vozidlo s rozvorem 80“. Jak přišel ke svému názvu asi dnes již nikdo zcela přesně neodpoví. V roce 1941 Major E.P.Hogan ve svém článku v Army's Quartermaster Review o vývoji „jeepu“ píše, že výraz „Jeep“ hojně používali mechanici za první světové války pro jakékoli nové auto, které přišlo na zkoušky. Wikipedie uvádí označení „jeep“ jako termín používaný vojáky pro všechny nové neprověřené novinky ve výstroji nebo i nováčky samotné. Další možností je pojmenování podle hrdiny kresleného seriálu o námořníkovi Pepkovi, který měl malého mazlíčka Eugene the Jeep, rychlého neposedy, který dokáže řešit možné i nemožné.

      Do druhé světové války vstupovala americká armáda jako jediná plně mechanizovaná. Motorizace začala nesměle již před první světovou válkou, náhrada těžkých parních strojů benzínovým motorem nastartovala éru motorismu v civilním sektoru a vojsko nemohlo zůstat zcela stranou. Zkušenosti z první světové války naznačily potřebu i malého lehkého dopravního prostředku, který byl schopen zajišťovat rychlou přepravu materiálu a osob pro potřeby průzkumu, spojení a velení. O jejich potřebě však nebyli zdaleka přesvědčeni všichni, kdož o jejich zavedení do služby rozhodovali. První taková vozidla se začala zkoušet již ve dvacátých letech minulého století. Již v roce 1923 otestovalo výzbrojní oddělení americké armády zjednodušený Ford model T. Vývoj lehkého terénního vozidla na bázi fordu pokračoval pod vedením Arthura W.Herringtona, spolumajitele společnosti Marmon-Herrington. Tato společnost dodala v roce 1937 5 vozidel model LD 1  americkému ministerstvu obrany.V roce 1939 pak společnost Marmon-Herrington obdržela objednávku na 64 vozidel 4x4 Marmon-Herrington model LD 1. Hledání nejvhodnějšího typu však pokračovalo dále. V roce 1938 Charles H.Payne, který zprostředkoval prodej standardních Austinů Roadster  armádě, nabídl možnost vývoje speciálního průzkumného automobilu založeného na tomto sportovním automobilu. S jistou mírou nadsázky můžeme Forda T nazvat dědečkem a Austin otcem jeepu.

Bantam BRC 60

Willys Quad

Ford Budd

     Willys MB s přívěsným vozíkem, dokázal přepravit v terénu 226 kg (na silnici byla kapacita dvojnásobná). Vojáci tuto kapacitu často překračovali. Výrobu zajišťovala firma Bantam, pro kterou byl tento kontrakt jakousi náplastí za prohraný boj o dodávky aut. Zajímavé je, že konstrukce firmy Bantam byla schopná plavby bez dalších úprav. Trajler vyráběný po válce již tuto schopnost postrádal.

       Britské SAS, založené Davidem Stirlingem, používaly v severní Africe jeepy, které měly upravené jednak chlazení a dále výzbroj. Maska vozu byla vyřezána, aby se zvětšil přístup vzduchu ke chladiči, dále byla u chladiče přídavná kondenzační nádobka pro úsporu v poušti vzácné vody. Výzbroj se skládala z 0,5 palcového kulometu Browning a 0,303 palcovým kulometem Vickers-Berthier GO. Na fotografii je pouštní hlídka tvořená třemi vozidly pod velením por.Edvarda McDonalda s pplk.Davidem Stirlingem.

     Tato fotografie Fordu GPW sloužila jako předloha modelu. Jedná se o vůz upravený příslušníky spojovací jednotky 49.pěší divize britské armády, který sloužil k rychlému pokládání kabelů telefonního vedení.