Přestavba DODGE WC 54 na DODGE WC 64 KD

Stručná historie WC 64 Knock Down ambulance

V roce 1943 začalo armádní velení pracovat na novém typu ambulance, která by řešila hlavní „nedostatek“ předchozího typu WC 54. Tím byla velikost prostoru potřebného pro přepravu z výroby na bojiště. Uvažovalo se o rozložení vozidla na dvě části, přepravované samostatně, nebo nahrazení pevných stěn plachtovinou. Tyto myšlenky však nebyly dále rozpracovány. Začátkem roku 1943 nakonec zadání Ordnance Departmentu a práce Oddělení pro vývoj zdravotnického vybavení „Medical Department Equipment Laboratory“ vedly ke zrození ambulance typu KD „knockdown“. Stěny zadní nástavby se daly jednoduše složit na ploché panely. Tím se výrazně zmenšil prostor, který vozidlo zabíralo během transportu. V roce 1944 byla v dubnu ukončena výroba WC 54 a záhy byla nahrazena produkcí WC 64 KD. Tento typ byl 29.března 1944 prohlášen za „standard“.

Za základ přestavby sloužila stavebnice Dodge WC 54 Italeri 1/72. Materiály jsem získával na internetu. Velikou pomocí byla korespondence s A.Batesem, který mi poskytl dvě kvalitní fotografie a poměrně podrobný popis zadní korby.

Celou přestavbu jsem začal rozřezáním ložné části korby a rámu podvozku. Celou zadní část jsem prodloužil o 8 mm pomocí polystyrénových destiček z rozbitých obalů na CD. Kardanové tyče jsem vyrobil z telefonního drátu.

Nástavba je vyrobena z téhož materiálu, který posloužil k prodloužení šasí. Lem kolem střechy je vyroben z plechovky od piva. Následovalo přestříkání tmelem a broušení a tmelení a broušení a ... .Spodní část zadní nástavby vyžadovala úpravu jak v předu, tak vzadu. Vpředu bylo nutné snížit výšku bočnic, protože u tohoto typu byly bočnice stejně vysoké vpředu i vzadu.

Dále bylo nutné opravit resp.předělat prolisy vzadu na korbě. Alespoň u mé stavebnice byly jednak posunuté výškově nesouměrně, navíc u KD nebyly oválné, ale kruhové.

Následovalo několik pokusů o onýtování nástavby. Protože jsem neměl žádnou zkušenost s takovou činností, bylo to hledání cesty metodou pokus omyl. Nikde jsem nenarazil na nějakou nápovědu. Nakonec jsem nýtoval hustým roztokem vzniklým rozpuštěním rámečku v toluenu pomocí inzulinové stříkačky. Výsledek mě celkem uspokojil i když si jsem vědom nedokonalosti. Při troše trpělivosti a cviku se ale dají vytvořit docela pěkné a drobné nýty.

Z tenkých polystyrenových destiček jsem vyřezal zadní dveře a upravil sedadla. Ta jsem nakonec musel předělat, protože na fotografiích KD je vidět jiný tvar postranic, než byl na fotografii typu WC 54, kde jsem se původně inspiroval. Skládací střechu jsem vyrobil z opracovaného moduritu, papírové destičky a papírového kapesníku.

poklopy na střeše jsou vyrobeny z polystyrenu a drátků, madla na přední kapotě jsem odřezal a nahradil novými z tenkého plíšku.

Tím byla hrubá příprava hotová a následovalo broušení, barvení, doplňování detailů. Zbývalo vytvořit nový nárazník, opět dobře posloužila destička z obalu na CD.
Bohužel jsem v žádné nabídce nenašel nějaké novější a kvalitnější lepty. Přední maska byla kdysi součástí fotoleptů od fy WV model. Je na nich vidět značná nedokonalost, ale protože síla mříží je stejná jako u plastového výlisku, který je navíc jiného tvaru, a tak jsem ho přes nedostatky použil. Pomocí skalpelu a vteřinového lepidla jsem nastavil pravou stranu krytu světel.

Finále zasazení do minidiorámy, destička shodných rozměrů jako podložky pod jeepy, suchá větvička, samotvrdnoucí hmota (DAS, JOVI k mání v papírnictví), barvené piliny, instalatérské konopí, kamínky.