Firma RPM, M 1/72

     První pohled do krabičky, stejně jako druhý i třetí potvrdily kamarádova slova: „Se ti divim co na tom vidíš za ty peníze“. Vcelku přijatelná krabička z pevného kartonu s akční kresbou na přední straně, barevným schematem na bočních stranách, včetně vyznačení barev, které budeme potřebovat, na zadní straně stavební návod, obsahuje dva rámečky z šedého plastiku. Výlisky jsou velmi špatné kvality, obě bočnice, to co je z celého automobilu nejvíce vidět jsou velmi hrubě odlity. Potěší snad jedině ty z nás, kdo chtějí postavit kabinu s průstřely. Na obou bočnicích jsou totiž dva hluboké krátery, bedny na příslušenství jsou součástí bočnic, jen přední víko se na ně nalepí. I zde nás čekají při stavbě problémy, výlisek v těchto místech totiž nemá rovné plochy ale zaoblení, takže brousit a kytovat. Detaily dřevěných lišt na nástavbě a bednách jsou buď velmi hrubé nebo naopak ploché a rozplizlé. V obou případech opět broušení a pak dle situace případně kompletní náhrada z domácích zdrojů. Kryt motoru je velmi zjednodušený. Zdá se, že formy do kterých je tato stavebnice vstřikována již mají něco za sebou. 

      Lepty Part jsou naopak na vysoké úrovni a obávám se, že bez nich by model byl opravdu jen hračkou pro náš velmi mladý dorost, ovšem za luxusní cenu. Sada dílů z fotoleptu je pro svůj rozměr téměř nepoužitelná, tedy alespoň pro některé z nás. I ty nejdrobnější dílky jsou, ale velmi jemně vypracované. Najdeme zde kompletní přední nápravu, výplety kol, nové kryty na boční bedny a okénko do nástavby za řidičem, je zde podlaha u řidiče, volant, a další drobné doplňky do prostoru řidiče. Dále přední maska s velmi jemně provedeným nápisem Ford, kryt motoru a sada světel.

Na skok do historie

    Během první světové války používali spojenci tisíce vozů Ford Model T pro jejich nízkou cenu a snadnou opravitelnost. Sanitní verze byla pro svou nízkou váhu vhodná do blátivého, bombami a granáty rozrytého terénu v předních liniích. Pokud zapadla do jámy nebyl problém, aby ji několik vojáků dostalo ven bez větších problémů. Do listopadu 1918 bylo na frontu dodáno 4 362 těchto sanitních vozů. O jejich početné nasazení od počátků války se zasloužil i American Field Service.

    Dobrovolnický sbor AFS - American Field Service (1914-1917) se během války rozrostl z jediné jednotky o deseti vozidlech do organizace se 48 jednotkami (34 SSU a 14 TMU) s 1200 dobrovolnými řidiči, která měla své významné místo v organizaci Francouzské armády. Zajiš'tovala přímou zdravotnickou podporu ve formě transportu raněných z bojiště do nemocnic v zázemí. Jejími řadami prošlo 2437 dobrovolníků, kteří ve svých ambulancích převezli 400 000 "chlupáčů" (přezdívka francouzských vojáků v první sv.válce). 127 z nich zde položilo svůj život.

    Vznikl díky početné komunitě amerických občanů žijících ve Francii. Tato komunita provozovala několik charitativních nemocnic, z nichž největší a nejznámější byla American Hospital, která sloužila americkým občanům žijícím nebo do Francie přijíždějícím na návštěvu. Po rozhoření konfliktu a porážkách francouzské armády se zvětšila kapacita a zařízení bylo přejmenováno na American Ambulance Hospital, čímž byl vyjádřen vztah náležitosti k vojsku. Oddělení dopravy tohoto nemocničního zařízení pojmenované American Field Service zajišťovalo dopravní prostředky a řidiče, kteří pomáhali s transportem raněných z bojiště.

     Zpočátku tvořila vozový park směsice vozidel věnovaných jejich majiteli. Prvních deset Fordů T, přestavěných na sanitku, věnovala paní W.K.Vanderbiltová. Vozy byly označeny kovovou tabulkou se jmény jejich donátorů a, pokud bylo vozidlo podporováno nějakým sdružením nebo institucí, tak i logem. V poli se o zajištění paliva a pneumatik starala Francouzská armáda, náhradní díly a další provozní náklady byly hrazeny z donačních fondů. Koncem roku 1917, kdy funkci AFS přebírala US Army, bylo na fondech AFS 5 milionů dolarů a do Francie bylo odesláno 1200 podvozků Fordu T, určených k přestavbě na sanitní vozy.

     Francouzská armáda zařadila ambulantní jednotky pod označením Sections Sanitaires. AFS jednotky byly zařazeny jako Sections Sanitaire Americaine (SSA) a později přejmenované na Sections Sanitaire Etats-Unis (SSU), aby nedošlo k záměně s britskými jednotkami (Anglaise). Spolu s AFS se na zajišťování služeb podílela i Ambulantní služba Nortona-Harjese. Pro silný nedostatek řidičů, sloužili dobrovolníci i v kamionové sekci TMU, která zajišťovala dopravu materiálu a jednotek. Jednotky byly označovány podle data založení. Každá jednotka SSU byla přidělěna k jedné divizi a u té zůstávala až do doby, kdy divize byla stažena z fronty. Pak jí mohla být přidělena jiná SSU.

    Rozkazem ministerstva války číslo 75 ze dne 23.června 1917 byl vytvořen US Army Ambulance Service (USAAS). 160 zdravotních jednotek mělo převzít úkoly AFS a pro začlenění jednotek AFS byla vyčleněna čísla 621 až 660 (použita jen do 646). Tento vojenský útvar pak přetrval do roku 1919, kdy byl z armády vyřazen.

    Lehká dřevěná nástavba byla montována na standardní podvozek Modelu T. Čtyřválcový motor měl výkon kolem 20 koní. Nebyl vybaven startérem a musel být startován ručním natočením. Vozidlo bylo vybaveno jednoduchou automatickou převodovkou. Sanitka mohla vézt 3 ležící nebo 4 sedící pacienty a dva další mohli sedět vedle řidiče. Rukojeti nosítek, přesahující přes půdorys skříně, byly kryté plátěnými kapsami. Mezi velkým počtem řidičů American Field Service a Červeného kříže se objevili i známé osobnosti například spisovatelé Ernest Hemingway a Bret Harte, Somerset Maugham, E.E.Cummings nebo kreslíř Walt Disney.

     Sako příslušníků AFS s červenými okřídlenými koly na stojacím límci. Ušitý z lehkého khaki gabardénu, horní kapsy mají falešné sklady, 4 proužky označují minimálně 24 měsíců služby, modrý proužek na rukávu je adekvátní francouzskému označení hodnosti Sous-Lieutenant.

    Příslušníci dobrovolných amerických zdravotnických jednotek používali vyobrazení kohouta, který byl kromě Francie spojován také s Aesculapem jako obětina za léčení. Galský kohout byl vyobrazen na francouzském válečném kříži z roku 1915 a centrálním motivem byl zvolen i na medaili pro příslušníky AFS (American Field Service), kterou obdržel každý dobrovolník. Později, když U.S. Army Ambulance Service (USAAS) vytvářely podobu ramenní nášivky, bylo vyobrazení kohouta povoleno generálem Pershingem jen pro ty jednotky, které poskytovaly přímou podporu francouzské armádě. Ostatním jednotkám nebylo toto označení povoleno.

 

     Ostatní zdravotnické jednotky Army Medical Corps používaly, kromě různých křížů, doplněných číslem nebo znakem jednotky ke které byly přiděleny, znak Caduceus, používaný od roku 1851. Byl vyveden žlutým hedvábím na smaragdově zeleném podkladu, poprvé jej používali nemocniční stevardi Medical Departmentu. Kromě Medical Departmentu jsou všechny další specializace označeny černými písmeny umístěnými ve středu znaku. Z této doby pochází i jistá desinterpretace tohoto znamení právě především ve Spojených státech. Caduceus byl znakem Herma, boha ochraňujícího obchodníky. Caduceus měl mít měnící schopnosti, podle jiné báje byl znamením míru. Byl tak spojován s obchodem, smrtí, výmluvností, přeneseně i lhaním a kradením. Značné rozšíření tohoto označení má na svědomí přijetí tohoto znaku v Medical Corps ( rozhodnutím buď kapitána Fredericka P. Reynoldse or plukovníka Johna R. van Hoffa). Užití tohoto symbolu bylo často kritizováno.

    „Jako bůh cest a tržišť budiž Hermes považován za ochránce obchodu a tučných kas, tím tedy i obchodních cestujících. Jako mluvčí bohů nepřinášel na zemi jen mír ( příležitostně jako klid po smrti), ale jeho přesvědčivá výřečnost také občas dovedla věci zhoršit. Z tohoto druhého důvodu by jeho symbol měl být vhodný pro některé kongresmany, všechny mastičkáře, nakladatele knih a dodavatele vakuových pump, spíš než pro jasně uvažující a narovinu mluvící terapeuty? Jako znamení průvodce nrtvých do jejich podzemního domova, bychom ho měli vídat spíš na pohřebích vozech než na autech lékařů.“

Tyson, Stuart L (1932). "The Caduceus". Scientific Monthly 34 (6): 495.

   Na začátku II.světové války navázaly dobrovolnické zdravotnické sbory na tradici z První světové a američtí zdravoťáci opět pomáhali především na africkém bojišti.
Stavba modelu

      Stavba začíná od začátku tmelením a broušením hlavních dílů, ještě před jejich slepením k sobě. Některé detaily je nutné zjemnit, některé úplně odstranit a nahradit je novými (latě na bednách a nástavbě). Bedny po stranách a interiér prostoru pro řidiče je velmi dobře zpracován lepty.  Vnitřek sanitní nástavby jsem vytvořil podle dostupných fotografií vyřezáním z folie z pytlíčku od Tangu, podpůrný systém nosítek je z plechovky od piva.


 

      Hezky provedený  kryt  motoru jsem doplnil držátky na otevírání ze zbytku leptů. Přední blatníky jsem doplnil rytím a pozitivním prolisem vyrobeným z jemného drátku, Podle dostupných fotografií jsem předělal uchycení předních světlometů.


 
    Poněkud pracnější je náhrada loukotí v kolech, ale i tato operace je s pomocí pilníku s kruhovým průřezem zvládnutelná, plechy jsou nabodovány gelovým vteřiňákem a následně zalepeny tekutým po celém obvodu.

      Po nanesení obtisků nastala fáze dokončení kamufláže. Zkoušel jsem různé techniky od nanášení filtrů po drybrush. Dioráma bylo doplněno upravenými figurkami HAT WWI Anzac Infantry protože, jsem nesehnal figurky americké pěchoty z I.světové války. Výsledek posuďte sami

 

Zdroje:

http://www.wwi-models.org/Photos/Veh/Ford-T/index.html

http://www.wpafb.af.mil/museum/vfe/vfe7.htm

http://www.oldwoodies.com/gallery-military1.htm

http://www.firstworldwar.com/poetsandprose/ambulance.htm

 
Domů Dopravní prostředky polní zdravotní služby Galerie modelů