Motorová kachna - obojživelný 2,5 tunový nákladní prostředek - DUKW

      D.U.K.W. je akronym vzniklý ze značení "D" jako rok 1942, "U" použití (obojživelník), "K" přední náhon a "W" dvě hnané zadní nápravy.

      Vývoj proběhl v National Defense Research Committee a Office of Scientific Research and Development, pod vedením Roda Stephense, Dennise Pulestona a Franka W. Speira.

     Prototyp byl postaven na bázi tří nápravového nákladního vozu GMC ACKWX verze COE (cab over engine), finální verze byla stavěna na CCKW v Yellow Truck & Coach v Pontiacu v Michiganu (divize GMC). Pohon zajišťoval motor GMC Straight-6 engine o obsahu 4,4 l, vážil 6,5 tuny. Vozidlo o délce 9,4 m, šířce 2,5 m a výšce 2,17 m (bez plachty), nepatřilo mezi rychlíky - na souši dosahoval rychlosti 80 km/h, na vodě kolem10 km/h. Trup byl tvořen ocelovými pláty o síle 1,6-3,2 mm. Celkem bylo vyrobeno 21 137 ks, každý čtvrtý vůz byl z výroby vybaven prstencem na uchycení kulometu. Byl vybaven systémem na doplňování tlaku v pneumatikách ovládaným z kabiny řidiče.

Vozidla byla dodána, kromě US Army a US Marine Corps, v rámci programu Lend-Lease, v počtu 2000 do Velké Británie, 535 Australským ozbrojeným silám a 586 do Sovětského Svazu. Zúčastnila se vylodění ve Středomoří, v Pacifiku i ve Francii. Kromě zajišťování přepravy zásob z lodí na pobřeží; během prvních čtyř měsíců přepravily 40 % zásob; zajišťovaly přepravu zraněných na nemocniční lodě a transport jednotek na zaplavených poldrech nebo při překračování velkých řek Šeldy a Rýna. Po II. světové válce se uplatnily i v Koreji v bitvách o Pusanský perimetr a u Inchonu.

       Stavebnice Italeri 1/72 ze série Operation Overlord umožňuje postavit zjednodušenou verzi pro účely wargamingu, nebo propracovanější model. Rozdíl je pouze v provedení podvozku. Původně jsem se rozhodl postavit model jen tak, z krabičky a vyzkoušet na něm, pro mě nové, postupy barvení a patinování. Přechod z emailů na akryly, sůl a spray na vlasy a pod..

 

        Bližší prohlídka mi nedala a začal jsem odřezávat, nahrazovat a doplňovat pomocí drátků a plechu od CocaColy. Snažil jsem se nepřehánět.

       Doplnil jsem řetěz na přídi, doplnil fendry na bocích, upravil zavěšení fendrů na přídi a zádi. Během II. světové války byly boční výztuže plné, bez děr, tedy trocha tmelení, síťování u výfuků a sání k motoru ze síťky od čajových sáčků English Breakfast Harney & Sons. Chybí doplnit pytle s pískem na přídi a figurky. Systém na dofoukávání pneumatik jsem nedoplňoval. Na řadě dobových fotografií není vidět, jestli byl demontován po nějakých poškozeních nevím. Rovněž zakrytí předních nebo zadních kol je dle dobových podkladů velmi variabilní, tak jsem to neřešil. V diorámě bude odjíždět z pobřeží s naloženými raněnými mariňáky na nosítkách. Ty je nutno vyrobit.


      Celý model jsem nastříkal základovkou, dle zdrojů červenohnědá, posypal solí a nastříkal sprejem na vlasy. Pak následoval nástřik Olive Drab a bohužel nedočkavé oloupání soli. Efekt dokonalý, na problém při následném doplnění tříbarevné kamufláže amerických mariňáků v Pacifiku zaděláno. Inu pořekadla odráží letité pravdy a trpělivost opravdu leckdy růže přináší, kdežto všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest. Co jsem si všechno řekl je nepublikovatelné. Následovalo patinování olejovkami. Jen zlehka, vozidla pendlovala pořád vodou sem a tam, tak byla často víceméně umytá.

 

      Z dřívějška stál v loděnici vyloďovací člun LCVP a tak skončil hned vedle Kachny. Jak jinak také nakládá zraněné. Tedy bude, až budou. Podložka je z překližky s nalepenou hmotou na aranžování květin, potaženou akrylovým tmelem na sádrokartony, kterého mi zbyl doma kýbl. Obarveno, pláž posypaná jemným pískem, mořská hladina je přelakovaná několika vrstvami lesklého laku, zpěnění na hřbetech vln je z čirého epoxy, opatřené drybrushem. K barvení jsou použity akryly Tamyia a Agama. Tamyie jsem koupil jestě když v našem městě byly k sehnání, pak prodejna bohužel skončila a další volba, po zvažování a pročítání modelářských fór, padla na Agamy. První zkušenosti velmi dobré. Ředím lihem, destilovanou vodou, nakonec směsí destilovaná voda:líh:aceton 10:10:3. Zpomalovač nepoužívám, lak jsem ředil ředidlem od výrobce. Výhody akrylové barvy - dobře se rozlévá, rychle schne, nesmrdí, je na ni rovnou možné aplikovat oleje, nevýhoda - trochu zasychá na rozprašovacím nástavci. Během práce se objevila poměrně velká nepříjemnost barev Agama. Při míchání barevných odstínů ze základních barev se objevují sraženiny, které totálně ničí výsledky předchozí práce v podobě hrubé krupice na povrchu modelu. Obávám se, že Agamy asi budu muset vyřadit. Rýpalům, kteří chtějí hned namítnout, že se to tak stává lidem, kteří chtějí ušetřit na originálních ředidlech, oznamuji: "Problém se vyskytuje i při ředění originálním ředidlem".


   Kachna konečně dokončena, tedy kromě figurek poraněných námořních pěšáků. Do podstavy jsem musel dodatečně dotesat díry pro zadní kola, které jsem zase nějak opomenul. Čeká mě dostavba výsadkového člunu a vytvoření dřevěného rámečku kolem podstavy. Už aby bylo teplo a já mohl konečně začít dělat v dílně.
 

       Pokračují práce na LCVP. Trochu upraveny figury, hlavně hlavy, ty jsou ve stavebnici přímo odporné, a tak je nahradily odlévané z domácí produkce. Trocha řezání a Miliputu, a pak už jen barva. Nové uložení kulometů s kryty z tenkého plechu. Předělal jsem také úvazníky, které jsou sletované ze zvonkového drátu. Z tenkého provázku jsem umotal fendery.

 


 


zdroj:
US WWII GMC DUKW and Cleaver Brooks Amphibian Trailers, Michael Franz, Tankograd technical manual series No 6003, Verlag Jochen Vollert  Tankograd Publishing 2005
DUKW in action, Timothy J.Kutta, Armor No 35, Squadron/Signal Publications 1996
internet
http://www.cybermodeler.com/armor/dukw/dukw_walk.shtml
http://www.primeportal.net/trucks/marcel_von_hobe/dukw/index.php
http://modelarmour.com/index.php?option=com_content&view=article&id=1244:walkaround-dukw-cab-a-engine&catid=36:photo-features&Itemid=59 


 
Domů Dopravní prostředky polní zdravotní služby Galerie modelů