Jak auta dobývala armádu

Nové technologie, větší a silnější zbraně a v neposlední řadě i společenský pokrok zasáhl i sféru vojenství. Rozvíjí se stále větší potřeba dopravy materiálu, vojáků a zbraní. Přesto ještě v období druhé světové války byla hojně využívána především koňská síla. Hrůzné obrazy umírajících koní, které si odnášeli vojáci z 1.světové války, hrozba epidemií a především potřeba zajistit krmení v období zimních měsíců, podporovaly potřebu motorizace armád. Rovněž charakter bojů se měnil a to jak z hlediska velikosti bojiště, tak i z počtu nasazených jedinců, jejichž množství bylo nutno rychle přesouvat z místa na místo, včetně zásob, munice a dělostřelectva.

Armáda se o technické vynálezy větší či menší měrou zajímala již od dob strojů poháněných parním strojem. Prvním vojenským "vozidlem" se tak stal v roce 1769 tahač děl francouzského mechanika Nicholase Josepha Cugnota (1725-1804).  Tato tříkolka poháněná parním strojem umístěným vpředu před vozem byla schopna vyvinout rychlost 2,5 míle za hodinu. O rok později sestrojil Cugnot parní tříkolku pro 4 osoby. Parní stroje ovšem byly poněkud nepraktické z hlediska provozu a tak své uplatnění našly v rámci přesunů vojsk po železnici. Rozvoj benzínových motorů pak umožnil motorizaci armád v mnohem větším měřítku. Kromě vozidel určených pro zajištění dodávek materiálu, přesuny jednotek a zajištění zdravotnické služby, se rozvíjí i speciální vojenská technika jako tahače děl, vyprošťovací vozy a bojové vozy, více či méně obrněné. Výkon motorů, stav silniční sítě v období do konce 1.světové války zpočátku limitují nasazení automobilové techniky, přesto se objevují první pokusy o výběr vhodného malého vozu, který by sloužil jako průzkumné a spojovací vozidlo nebo by zajišťoval přesuny velení.

Ve Spojených státech amerických zformoval v roce 1897 dvouhvězdičkový generál Nelson A.Miles experimentální cyklistickou jednotku. Po odchodu do výslužby doporučoval rozvoj silniční sítě a motorizaci armády. O možnosti využití automobilů pro transport raněných se již v roce 1903 zajímal hlavní lékař Armády Spojených států Robert O´Reilly, který oslovil White Sewing Machine Company s požadavkem na vytvoření prototypu polní ambulance k testování. Firma byla v této době výrobcem aut s parním motorem vlastní konstrukce a výroby (benzinový motor začala používat v roce 1910)!. V roce 1911 uveřejnil kapitán Alexander E.Williams článek o potřebě motorových vozidel v časopise Infantry Journal. V té době měla armáda 12 vozidel z celkového počtu 25 tisíc v celých státech, stav byl tedy označen jako vyhovující, velmi pokrokový, a tudíž bez nutnosti dalších změn. Dle mínění armád té doby byl kůň nenahraditelný a auta měla pouze omezený význam. Kapitán Williams, ale ve svém úsilí nepolevil a při svých návštěvách výrobců narazil na "Battleship”, první 4x4 vůz,  postavený Zachowem a Besserdichem v roce 1908 ve firmě Badger Four Wheel Drive Auto Company v Clintonville. Po testovací jízdě se zkušebním továrním jezdcem, která byla završena jízdou do schodů místního luteránského kostela, byl tak nadšen, že jeho hlášení vzbudilo zájem nadřízených a podařilo se mu prosadit výběr a testování vozidla schopného operovat za různých nepříznivých podmínek v náročném terénu. S přibývajícími zkušenostmi se názor na postavení automobilů v armádě postupně měnil. V srpnu 1915 byl položen základ první motorizované jednotky US Army, když do výcvikového tábora v Plattsburgu odjelo, pod velením kapitána Raynala C. Bollinga, 15 vozidel a více jak 1000 mužů. Gallieniho nasazení pařížských taxíků k dopravě záloh na Marnu, využití automobilů v boji proti povstalcům v Mexiku (1916) vedlo k tomu, že když 6.dubna 1917 vyhlásily Spojené státy válečný stav Centrálním mocnostem, měla americká armáda 2 400 vozidel všech typů a generál Pershing odhadoval potřebu asi 50 000 vozidel. V roce 1919 byl uskutečněn velký konvoj od pobřeží k pobřeží - První transkontinentální motorizovaný konvoj, který dokázal jasnou převahu automobilů nad zvířecí silou. US Army tedy přistoupila k plné motorizaci ještě před druhou světovou válkou.

Rakousko-uherská armáda byla oproti ní úplnou popelkou, kromě toho, že trpěla problémy vznikajícími z mnohonárodnostního složení a z toho plynoucími jazykovými problémy, byla nejméně motorizovanou ze všech hlavních účastníků první světové války. A to přesto, že první obrněná vozidla dodala firma Austro Daimler na základě návrhů lieutenant colonela hraběte Shonfelda již v roce 1904. Tyto vozy byly jako první vybaveny obrněnou věží a sloužily ve válce mezi Itálií a Tureckem 1911-12. V průběhu války bylo zformováno několik jednotek obrněných vozů, které byly vybaveny italskými nebo ruskými ukořistěnými vozidly. 

 

 

Zdroje:

Ke kořenům jeepu Dopravní prostředky polní zdravotní služby Galerie modelů

Domů